Historie veřejných zakázek
Již od počátku lidské civilizace hrály klíčovou roli při rozvoji státu a společnosti veřejné zakázky zadávané na základě veřejných obchodních soutěžíc nebo veřejných řízení.
S ukončením barterového obchodu a rozvojem peněz, řemesel a státního uspořádání, počal i vývoj veřejných zakázek. Nejstarší řecké i římské památky, ale i středověké hrady a opevnění, v pozdějším období i zámky, všechny tyto velkolepé stavby zhotovené na žádost panovníků lze v dnešní době označit jako veřejnou zakázku na stavební práce. Postup, kdy byly architektonické plány zpracovávány k jednotlivým stavbám, a předkládány zadávajícím panovníkům lze přirovnat k dnešní soutěži o návrh.
Počátek právního zakotvení pravidel pro zadávání veřejných zakázek se objevuje o mnoho staletí později, až ve středověku. Z roku 1535 je první zmínka o právní úpravě pravidel pro zadávání veřejných zakázek, a to ve francouzském stavebním řádu. V Německu se od roku 1542 veřejnou soutěží zadávaly veřejné zakázky. V Rakousku bylo zadávání veřejných zakázek upraveno především v nařízení č. 61/1909 ř. j. o zadávání státních dodávek a prací a také celou řadou prováděcích předpisů.
Se vznikem Československa v roce 1918 bylo spojené i převzetí rakouského práva a tím i rakouskou a uherskou právní úpravu zadávání veřejných zakázek, a to na základě recepční normy (zákonem č. 11/1918 Sb., o zřízení samostatného státu Československého). Na základě zmocnění z roku 1920, byl zákonem č. 337/1920 Sb. vydán zadávací řád (Nařízení vlády republiky Československé č. 667/1920 Sb., o zadávání státních dodávek a prací ze dne 17. prosince 1920). Nařízení se vztahovalo na dodávky zboží a práce, které zadávaly orgány státní správy a jimi spravované organizace, podniky a fondy. Zadávací řád měl zabezpečit účelné a efektivní hospodaření se státními prostředky. Nastolit konkurenční plnění s vyloučením korupce a nekvalitního provedení zakázky. Zadávací řád obsahoval pět částí:
První část vymezovala osobní působnost negativně, což znamená, že z jeho působnosti byly vyňaty některé dodávky. Druhá část obsahovala postupy, kterými byly zakázky zadávány. Třetí nejrozsáhlejší část zadávacího řádu stanovovala pravidla pro veřejnou soutěž, která se vyhlašovala v Úředních listech Československé republiky v Praze pro Čechy, v Úradnych novinách v Bratislavě pro Slovensko a Úředním listu civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě pro potřeby Podkarpatské Rusi. V případě konání zakázek na stavební práce se navíc oznámení uveřejnilo v úředním odborném časopisu Zprávy veřejné služby technické. V poválečném období bylo zadávání veřejných zakázek upravené ve Všeobecných stavebními podmínkami. Po roce 1948 však ztratilo zadávání veřejných zakázek svůj základní smysl. V centrálně řízeném hospodářství a v podmínkách státních podniků nebyla veřejná soutěž nutná. Zakázky byly přidělovány přímo státním podnikům na základě centrálně řízeného hospodářství. Ale i přesto byla problematika v rámci novely Hospodářského zákoníku z roku 1972 doplněna ustanovením o veřejné soutěži, užší soutěži a veřejném příslibu.
Změna politického systému v roce 1989 přinesla změnu ekonomiky z centrálně řízené na tržní, což znamenalo upravit zadávání veřejných zakázek tak, aby představovala účinný nástroj pro úsporu veřejných prostředků, ale i k zabezpečení efektivního fungování hospodářské soutěže. Jako prvotní byl dne 1. října 1990 Úřadem racionalizace ve stavebnictví formou metodického pokynu přijat Zadávací řád staveb. Nedostatkem Zadávacího řádu staveb byla jeho nezávaznost a omezená oblast působnosti zadávání staveb, ta však byla vyřešena usnesením vlády ze dne 24. června 1992 (458/1992), v kterém došlo k rozšíření zadání formou soutěže na celou oblast předmětů zakázek, tj. na dodávky, práce, služby a výkony. První z nedostatků byl vyřešen schválením zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který nabyl účinnosti 1. ledna 1995 a stal se první zákonnou právní úpravou v České republice. Jednalo se první pokus o zákonnou regulaci zadávání veřejných zakázek. Zákon obsahoval základní pojmy, postupy zadávání veřejných zakázek, umožnil uchazečům podávat námitky a návrhy na přezkum zadávacího řízení a stanovil dohled nad dodržováním zákona Ministerstvu pro hospodářskou soutěž. Na druhou stranu byl zákon koncipován stručně a obsahoval celou řadu nedostatků, proto za dobu své platnosti doznal četné novelizace.
Další důležitou kapitolou pro veřejné zakázky je přijetí Evropské dohody (účinnost od 1. února 1995), tím jsem se, jako stát zavázali zadávat veřejné zakázky na základě nediskriminace a vzájemnosti. V souladu se vstupem České republiky do Evropské unie bylo nutné uvést národní legislativu do plného souladu s evropskými právními předpisy. V rámci procesu přejímání evropských směrnic do českého práva se v oblast veřejných zakázek promítnula do přijetí druhé zákonné úpravy v podobě zákona č. 40/2004 Sb. ze dne 17. 12. 2003, o veřejných zakázkách. Z důvodu časové tísně, nebyl tento zákon příliš legislativně zdařilý. Pokud by tento zákon nebyl přijat, vystavovala by se Česká republika hrozbě nemožnosti čerpat od okamžiku vstupu do EU finanční prostředky ze strukturálních a dalších fondů Evropské unie. V průběhu mezirezortního připomínkování bylo k tomuto zákonu vzneseno cca 200 připomínek. V průběhu projednávání v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky bylo vzneseno 275 pozměňovacích návrhů, 136 návrhů bylo přijato. Zákon č. 40/2004 Sb. ze dne 17. prosince 2003, o veřejných zakázkách zůstal v platnosti pouhé 2 roky. Důvodem krátké platnosti tohoto zákona bylo přijetí nových zadávacích směrnic ES a nutnost jejich začlenění do našeho vnitrostátního právního řádu. Jednalo se o tyto směrnice:
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004. o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004, o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb.
Tímto jsme se dostali k třetí zákonné právní úpravě veřejných zakázek, a to zákonem č. 137/2006 Sb. ze dne 14. března 2006, o veřejných zakázkách, který je dosud platný. Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách zrušil zákon č. 40/2004 včetně jeho prováděcích předpisů. Dosud platný zákon v průběhu svého působení doznal již téměř dvacet novelizací. Zákon upravují a vymezují postup při zadávání veřejných zakázek a je koncipován do 9 částí a 3 příloh. Jednotlivé část zákona jsou:
Obecné ustanovení Zadávací řízení Zvláštní postupy v zadávacím řízení Zvláštní postupy Ochrana proti nesprávnému postupu zadavatele Seznam kvalifikovaných dodavatelů, systém certifikovaných dodavatelů, zahraniční seznam dodavatelů, rejstřík osob se zákazem plnění veřejných zakázek Společné ustanovení Přechodné a závěrečné ustanovení Účinnost
Před nabytím účinnosti nového zákona o zadávání veřejných zakázek, který na základě zavádění nové směrnice o zadávání veřejných zakázek 2014/24/EU je připravován s účinností od 1. 1. 2016, vyvstala potřeba úpravy stávající zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tzv. technická novela obsahující 36 bodů. Stěžejní změny, které nejsou jen pouhou formálností:
Zmírnění požadavků zákona na zadání víceprací Zrušení seznamu hodnotitelů Možnost hodnotit kvalifikaci pracovníků Odstranění povinnosti zrušit zadávací řízení v případě jedné nabídky Povinnost připojit důkazní prostředky k návrhu Odstranitelné a neodstranitelné vady návrhu I Zamezení podávání takových částí návrhů, které se skutkově neodůvodněně liší od souvisejících námitek Změny kauce Odstranitelné a neodstranitelné vady návrhu II Zvláštní ustanovení o průběhu řízení o přezkumu v oblasti veřejných zakázek Zrušení požadavku na oponentní posudek předkládaných ministerstvem Zrušení požadavku na členy hodnotící komise
Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o. Ing. Jovana Exnerová