Přezkum úkonů policejního orgánu

Obecně k přezkumu úkonů policejního orgánu:

Stručný rozbor úkonů a možnosti nápravy vad sepsal v článku pro epravo.cz náš kolega Petr Jan Berka

 

 

       

Přezkum úkonů policejního orgánu

 

Policejní orgán má v trestním řízení nenahraditelnou funkci, a to prověřit spáchání trestného činu a vyšetřit, kdo skutek zakládající trestní odpovědnost spáchal. I když se člen policejního orgánu primárně neúčastní „vrcholného“ hlavního líčení, jeho činnost může v mnoha případech zasáhnout práva a povinnosti běžného člověka. Toto vyžaduje pečlivý dohled nejen nad tím, jak orgány činné v trestním řízení fungují, ale i nad ochranou zasažených osob. Tento článek se zaměří na stručný rozbor úkonů policejního orgánu a prozkoumá možnosti obrany, které mohou dotčené osoby využít, pokud se domnívají, že jejich práva byla zmíněnými úkony porušena.

 

Úkon policejního orgánu

Úkonem policejního orgánu můžeme označit jakékoliv procesní opatření nebo rozhodnutí, které policejní orgán v rámci trestního řízení podnikl v době od sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, resp. provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů, po ukončení přípravného řízení podáním obžaloby. V trestním řádu jsou některé úkony výslovně pojmenovány, nicméně policejní orgán má také pravomoc vykonávat jiné činnosti, které mohou být v daný moment nezbytné pro dosažení cíle přípravného řízení, tj. pro objasnění skutku. Přitom je vždy povinen dbát na ochranu osobních práv a ústavně garantovaných práv zúčastněných stran. Obecně se v přípravném řízení setkáváme s dvěma hlavními typy úkonů. Úkony, které se vyhlašují usnesením a jinými typy, které se do spisu zakládají primárně v rámci protokolů nebo úředních záznamů.

V rámci přípravného řízení o valné většině úkonů rozhoduje policejní orgán sám. Tato široká pravomoc však podléhá omezením v případech, kdy je zásah do ústavně chráněných práv jednotlivce intenzivnější. Toto se týká například sledování osoby, kde je třeba souhlasu státního zástupce. Pro invazivnější vyšetřovací úkony, např. domovní prohlídce, uvalení vazby nebo jiných invazivnějších narušení soukromí, je dokonce nezbytný souhlas soudu. Existují také situace, kdy policejní orgán v úkonu, kde by běžně rozhodl z vlastní vůle, rozhodne na základě pokynu státního zástupce. Takový postup je relevantní zejména na opravné prostředky v případě usnesení (viz níže).

 

Možnosti obrany proti úkonům policejního orgánu

Pokud se účastník domnívá, že bylo úkony policejního orgánu zasaženo do jeho práv, orgán překročil své pravomoci nebo je nečinný, existují zde možnosti obrany v rámci dozoru státního zástupce, případně dohledu vyšších instancí státního zastupitelství nebo soudů. Tyto možnosti lze rozdělit podle povahy úkonu (viz výše), proti kterému směřují.

 

Žádost o přezkoumání postupu

Trestní řád v rámci ust. § 157a nabízí proti nečinnosti nebo protiprávnímu chování policejního orgánu nebo státního zástupce jednoduchý a relativně obecný institut Žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu a státního zástupce. Ten může podat osoba, proti níž se trestní řízení vede (osoba podezřelá ze spáchání trestného činu nebo obviněná) a poškozený, resp. jejich právní zástupci v rámci zástupčího oprávnění. Samotná žádost není vázána lhůtou, a je ji možné zaslat k vyřízení státnímu zástupci (v případě, že jde o přezkoumání úkonu státního zástupce podle odst. 2 žádost vyřizuje státní zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství), až do doby ukončení přípravného řízení a podání obžaloby. Dozorový orgán má zároveň povinnost žádost neprodleně vyřídit, tedy, že by vyřízení žádosti nemělo být zbytečně protahováno. Slovu „neprodleně“ ve větě třetí § 157a odst. 1 trestního řádu koresponduje také povinnost policejního orgánu žádost ihned státnímu zástupci předložit.[1]

Byť se může zdát, že by bylo možné tohoto institutu využít v rámci nečinnosti státního zástupce v běžné podobě přípravného řízení, není tomu tak. Proti jeho osobě je možné tohoto využít pouze v případě, kdy je on sám vyšetřovacím orgánem dle § 161 odst. 4 trestního řádu. V případě protiprávního rozhodnutí, resp. nečinnosti v rámci dozorové činnosti, je nutné užít institutu Podnětu k výkonu dohledu na základě ust. § 12c a § 12d zákona o státním zastupitelství. Byť odborná literatura Podnět k výkonu dohledu neuznává jako formu „opravného prostředku“[2], Ústavní soud k užití tohoto institutu nabádá v rámci nutnosti vyčerpat veškeré opravné prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.[3]

 

Stížnost

Jediným řádným opravným prostředkem proti usnesení je stížnost. Tu může obviněný, poškozený nebo jiná osoba vymezená v jednotlivých ustanoveních o stížnostech podat u orgánu, proti jehož usnesení stížnost směřuje, a to do tří dnů od oznámení. Relativně krátká lhůta pro podání stížnosti dává samozřejmě možnost blanketního podání s dodatečným odůvodněním, souvisí ale hlavně s hospodárností celého trestního řízení a posilujícími tendencemi v co nejkratším čase získat co nejvíce informací, které si následně soud přebere v rámci hlavního líčení.

Podání stížnosti původnímu orgánu dává možnost dodatečně vydat opravné rozhodnutí, pokud uzná, že stížnost je důvodná v rámci autoremedury. Byla-li podána v přípravném řízení stížnost proti usnesení policejního orgánu vázanému na souhlas, či pokyn státního zástupce, je nutnou podmínkou autoremedury jeho souhlas.[4] Pokud státní zástupce nesouhlasí, žádost s vlastním vyjádřením zašle státnímu zástupci bezprostředně vyššího státního zastupitelství.

 

Nad rámec tématu článku poznamenáváme, že o stížnostech proti některým usnesením v rámci přípravného řízení rozhoduje soud. Jedná se o unesení státního zástupce, která jsou vymezena v ustanovení § 146a trestního řádu a jde zejména o pro osoby invazivnější opatření, např. rozhodnutí o uložení předběžného opatření (ust. § 88m odst. 2 trestního řádu) nebo rozhodnutí o rušení omezovacích opatření, např. rozhodnutí o dalším trvání vazby, pokud jde o propuštění (ust. § 73b odst. 6 trestního řádu).

 

Kromě devolutivního účinku nastává stížností v některých případech i účinek suspenzivní. Tam, kde je to v trestním řádu přímo určeno, stížnost odkládá účinek napadeného usnesení až do doby rozhodnutí o stížnosti. Nejčastějším případem je rozhodnutí o odložení věci, kde se poškozený vyjadřuje k jednotlivým důvodům odložení a navrhuje další cesty, kde vidí smysl pro policejní orgán zapátrat. Proti rozhodnutí o stížnosti může předkladatel následně využít institutu již zmíněného dohledu státního zástupce bezprostředně vyššího státního zastupitelství v rámci podnětu k výkonu dohledu dle ust. § 12c a § 12d zákona o státním zastupitelství.

 

Závěr

Přestože hlavní líčení hraje v trestním řízení stále důležitější roli, kontrola úkonů policejního orgánu v přípravném řízení zůstává zásadní pro zajištění spravedlivého procesu. Trestní řád s navazujícími předpisy umožňuje subjektům trestního řízení užít různé mechanismy ochrany před neoprávněnými úkony nebo nečinností policejního orgánu. Správný výběr obrany vám zajistí nejen ochranu před možnými porušeními zákona, ale i jistotu ve spravedlivé trestní řízení od počátku po jeho ukončení.

 

 

 

 

 

Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Petr Jan Berka, paralegal

 

Sídlo:              Pardubice – Dražkovice 181, PSČ 533 33

Pobočka:        Praha – Truhlářská 1108/3, PSČ 110 00

tel.:                 +420 466 310 691

www.advokatijelinek.cz

 

 

Obecně k přezkumu úkonů policejního orgánu | epravo.cz