⚖️ Když rodič nepředá dítě. Co s tím?
Situace, kdy jeden z rodičů nerespektuje soudem stanovený termín předání dítěte, bohužel nejsou výjimečné. Novela rodinného práva, účinná od 1. ledna 2026, přináší nové možnosti, jak se proti takovému jednání bránit.
👨👩👧 Co se mění?
▪️ Možnost náhradní péče či styku s dítětem ve zmařeném rozsahu.
▪️ Možnost požadovat úhradu účelně vynaložených nákladů, například za cestu nebo ubytování.
▪️ Větší důraz na konkrétní okolnosti případu a nejlepší zájem dítěte.
📖 Jaké jsou praktické dopady nové úpravy a na co si dát pozor?
Celý článek níže 📝
Když rodič nepředá dítě - náhradní péče a úhrada nákladů podle novely rodinného práva
Představme si situaci, kdy soud upravil péči o dítě, rodiče znají termíny předávání, přesto jeden z nich dítě ve stanovený čas nepředá. Co může druhý rodič podniknout, pokud nejde jen o ojedinělé nedorozumění, ale o neodůvodněné nerespektování soudního rozhodnutí? Zákonodárce má pro danou situaci nový způsob řešení. Od 1. ledna 2026 má soud vedle dosavadních prostředků také možnost nařídit náhradní péči či styk ve zmařeném rozsahu nebo úhradu účelně vynaložených nákladů. Jak se může toto opatření uplatnit v praxi a kde dosud vznikají výkladové otázky?
- Od pokuty k nápravě konkrétního následku
Rozsáhlou novelou rodinného práva č. 268/2025 Sb. bylo do § 503 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, v platném znění (dále jen „ZŘS“), doplněno nové písmeno e), které zní následovně:
Tomu, kdo dobrovolně neplní soudní rozhodnutí nebo soudem schválenou dohodu o péči o nezletilé dítě, popřípadě o úpravě styku s ním anebo rozhodnutí o navrácení dítěte, nařídit, aby umožnil oprávněnému náhradní péči o dítě nebo styk s ním ve zmařeném rozsahu v důsledku neplnění soudního rozhodnutí nebo soudem schválené dohody nebo aby uhradil účelně vynaložené náklady spojené s takto zmařenou péčí nebo stykem.
Dosavadní prostředky výkonu rozhodnutí, zejména výzva ke splnění povinnosti podle § 501 ZŘS, pokuta podle § 502 ZŘS nebo opatření podle § 503 odst. 1 písm. a) až d) ZŘS, směřují především k tomu, aby byla povinnost skutečně plněna. Nově vložené písmeno e) naproti tomu reaguje i na následek již zmařené péče. Pokuta podle § 502 odst. 3 ZŘS připadá státu, ale za podmínek § 507 ZŘS lze z prostředků vymožených pokut uspokojit nezbytné potřeby dítěte. Náhradní péče a úhrada nákladů plní odlišnou, a to nápravnou funkci.
Důvodová zpráva k sněmovnímu tisku č. 728/0 zdůrazňuje, že nařízení náhradní péče či styku nemá zasahovat do dosavadního vymezení péče nebo styku stanoveného soudním rozhodnutím či soudem schválenou dohodou. Jde o opatření ad hoc, jehož účelem je umožnit dodatečnou realizaci zmařené péče nebo styku. Soud má přitom podmínky náhradního termínu stanovit s přihlédnutím k možnostem a zájmu dítěte. Rodič proto nemůže původní harmonogram jednostranně změnit.[1]
- Náhradní péče není prostým „vrácením hodin“
Představme si situaci, kdy jeden rodič bez ospravedlnitelného důvodu neumožní druhému víkendovou péči, ačkoliv ji předpokládá vykonatelné rozhodnutí. Nová úprava otevírá cestu k tomu, aby soud stanovil náhradní termín a uložil povinnému rodiči jeho realizaci umožnit. Aby se předešlo možným novým sporům, je důležitá dostatečná určitost zejména ohledně času, místa předání a délky náhradní péče.
Spojení „ve zmařeném rozsahu“ však nelze vykládat mechanicky. Nelze například bez dalšího dovodit, že neuskutečněných čtyřicet osm hodin musí být nahrazeno bez ohledu na školní docházku, zdravotní stav, dříve plánované aktivity nebo přání dítěte. Čas s dítětem není zastupitelné plnění a některé společné zážitky nelze dodatečně obnovit. Při stanovení náhradního termínu by měl být zachován zákonný rámec zmařeného rozsahu, ale současně zohledněny možnosti a zájem dítěte. Jde o výklad, jehož konkrétní hranice teprve prověří soudní praxe.
Je také třeba rozlišovat mezi nápravou jednotlivého „zkratu” a dlouhodobě nefunkčním uspořádáním. Opakované bezdůvodné bránění v péči může vést k použití dalších opatření podle § 503 ZŘS, případně představovat důvod pro nové rozhodnutí o poměrech dítěte podle § 889 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“). Samotný náhradní termín totiž neodstraní příčinu rodičovského konfliktu.
- Úhrada nákladů: nikoli trest, ale odstranění majetkového dopadu
Druhá možnost zakotvená v § 503 odst. 1 písm. e) ZŘS dovoluje uložit povinnému úhradu účelně vynaložených nákladů spojených se zmařenou péčí nebo stykem. Mohlo by jít například o nevyužité jízdné, nevratné vstupenky na společnou akci nebo uhrazené ubytování, které kvůli neuskutečněnému předání dítěte nebylo možné využít. Nejde ovšem o paušální finanční satisfakci za to, že rodič s dítětem nebyl.
Otázkou však zůstává, jakým způsobem budou soudy posuzovat účelnost jednotlivých nákladů. Samotné doložení vynaloženého výdaje totiž nemusí automaticky postačovat k jeho přiznání. Soud by měl zkoumat především souvislost mezi vynaloženým nákladem a zmařenou péčí nebo stykem, jakož i jeho účelnost za konkrétních okolností případu. Význam může mít rovněž skutečnost, zda bylo možné plánovanou aktivitu zrušit, přesunout na jiný termín nebo získat již uhrazené prostředky zpět. Pokud by například rodič uhradil nevratnou rezervaci ubytování za účelem společného víkendu s dítětem, který se v důsledku neodůvodněného nepředání neuskutečnil, mohlo by se jednat o účelně vynaložený náklad ve smyslu § 503 odst. 1 písm. e) ZŘS. Konkrétní hranice nákladů, které bude možné podle tohoto ustanovení přiznat, však bude muset postupně vymezit soudní praxe.
Praktický význam novinky spočívá také v procesní hospodárnosti. Jak uvádí důvodová zpráva, nárok lze posoudit před soudem, který vede vykonávací řízení a již zná rodinné poměry; dosud bylo zpravidla nutné domáhat se odpovídajícího majetkového nároku v samostatném řízení.[2]
- Prokázat zmaření nestačí: podstatné jsou jeho příčiny
Pro použití nového ustanovení nestačí pouhé tvrzení, že se péče či styk neuskutečnily. Soud musí mít jasno o obsahu vykonatelného titulu, konkrétním termínu, průběhu předávání i příčině neuskutečnění. Rozdíl je mezi vědomým odmítáním předání dítěte a objektivní překážkou, například náhlým závažným onemocněním. Významné budou zprávy rodičů, záznamy o komunikaci, doklady o výdajích i případné vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí.
Význam individuálního posouzení potvrzuje nález Ústavního soudu ze dne 26. srpna 2025, sp. zn. II. ÚS 1938/25. Ústavní soud v něm připomněl pozitivní povinnost státu zajistit faktický výkon rozhodnutí ve věcech péče o děti, současně však trval na posouzení konkrétních příčin neplnění.[3] V nálezu ze dne 21. ledna 2026, sp. zn. IV. ÚS 2966/25, dále zdůraznil ochranu důvěry rodiče v soudní rozhodnutí.[4] Oba nálezy se týkají ukládání pokut podle § 502 ZŘS, nikoliv přímé aplikace § 503 odst. 1 písm. e); pro nové opatření proto představují pouze obecná ústavněprávní vodítka.
Zvláštní pozornost vyžaduje názor dítěte. Podle § 867 OZ mu soud musí věnovat patřičnou pozornost s ohledem na jeho schopnost názor vytvořit a sdělit. Vykonávací řízení nemá být prostředkem k prosazení formálního časového nároku za cenu újmy dítěti.
- Otevřené otázky a praktické doporučení
Ustanovení § 503 odst. 1 písm. e) ZŘS nestanoví zvláštní lhůtu pro uskutečnění náhradní péče, přesný způsob výpočtu jejího rozsahu ani finanční limit uznatelných nákladů. Současně však § 502 odst. 5 ZŘS ukládá rozhodovat o nařízení výkonu bezodkladně, zpravidla do dvou měsíců od zahájení řízení. Při hledání konkrétního řešení proto bude třeba spojit požadavek rychlosti s účelem opatření a nejlepším zájmem dítěte.
Z praktického hlediska lze doporučit, aby oprávněný rodič neuskutečněný termín bezprostředně zaznamenal, uchoval komunikaci, navrhl realistický náhradní termín a případné náklady jednotlivě vyčíslil a doložil. Povinný rodič by měl naopak co nejdříve sdělit konkrétní důvody vzniklé překážky a pokusit se nabídnout řešení. Jde o praktická doporučení, nikoliv o zvláštní zákonné náležitosti návrhu podle písmene e).
Ustanovení § 503 odst. 1 písm. e) ZŘS tak nabízí možnost reagovat nejen na samotné neplnění soudního rozhodnutí, ale i na jeho konkrétní následky. Skutečný přínos opatření se podle mého názoru ukáže především v tom, zda bude soudní praxe schopna stanovit náhradní péči včas a předvídatelně, vymezit účelně vynaložené náklady, a přitom neztratit ze zřetele vztah dítěte s oběma rodiči.
Mgr. Petra Marková, advokát
Vojtěch Koutský, právní asistent
[1] Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 728/0, s. 152
[2] Důvodová zpráva ke sněmovnímu tisku č. 728/0, s. 152
[3] Nález Ústavního soudu ze dne 26.8.2025, sp. zn. II. ÚS 1938/25
[4] Nález Ústavního soudu ze dne 21.1.2026, sp. zn. IV. ÚS 2966/25