Vytrvalost | Tradice | Odhodlání

otevřít menu zavřít menu

Povinné očkování z pohledu zákona o ochraně veřejného zdraví

        Cílem tohoto článku je shrnutí problematiky povinného očkování z hlediska platné právní úpravy, včetně sankcí za nedodržení povinnosti podrobit se očkování, a to jak pro povinné osoby a zákonné zástupce dětí mladších 15-ti let, tak i pro lékaře a jejich komparace z obou stran dané problematiky. Tento článek nemá za cíl polemizovat nad správností povinného očkování a jeho systému a rozsahu, kterým je povinné očkování v České republice nařizováno, nýbrž tuto často diskutovanou problematiku konfrontovat s platnými právními normami.

        Povinnost podrobit se povinnému očkování je občanům ČR a dále cizincům, jimž byl na území ČR povolen trvalý pobyt a cizincům, jimž byl povolen na území ČR přechodný pobyt delší jak 90 dnů, dána ust. §45 a nasl. zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Zákon explicitně stanoví účel povinného očkování jako prostředek k zamezení vzniku a šíření závažných infekčních onemocnění s vysokým rizikem dalšího epidemického šíření v kolektivech a život ohrožujících infekčních onemocnění, což plně koresponduje s účelem samotného zákona, jehož hlavním cílem je ochrana veřejného zdraví spočívající v souhrnu činností a opatření směřující k vytvoření zdravých životních a pracovních podmínek obyvatelstva. V neposlední řadě hraje důležitou roli i ekonomický faktor, kdy zajištění očkování pro celou populaci je i přes obrovské sumy vydávané za vakcíny levnější, než následná léčba nakažených osob.

        Povinnost očkovat se rozpadá do dvou složek, kdy povinnosti zdravotnických zařízení provádět povinná očkování, odpovídá povinnost obyvatel se tomuto očkování podrobit. Pro obě dvě skupiny povinných osob pak zákon ukládá samostatné sankce při jejich nedodržení. Otázkou však zůstává, jaký bude postih zdravotnického zařízení ve chvíli, kdy neoočkuje povinné osoby z důvodu, že se odmítnou tomuto očkování podrobit, přičemž ve většině případů půjde o děti, za něž očkování odpírají rodiče.

Sankce pro poskytovatele zdravotních služeb

Poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni provádět ve smyslu ust. §45 zákona o ochraně veřejného zdraví veškerá povinná, zvláštní a mimořádná očkování v rozsahu upraveném prováděcím předpisem, který stanoví přesné očkovací látky a období, kdy má být jaká vakcína naočkována. Za nedodržení této povinnosti hrozí příslušnému poskytovateli zdravotních služeb pokuta až 1.000.000,-Kč, což je suma, která by mohla být pro většinu praktických lékařů, kteří budou nejčastěji těmi, kteří mají povinnost očkovat, zcela likvidační.

Poskytovatelé služby péče o dítě

        Zvláštní sankce hrozí i poskytovatelům služby péče o dítě, kteří přijmou do svého zařízení dítě mladší 3 let, které nebylo podrobeno pravidelnému povinnému očkování, a to až ve výši 500.000,- Kč, což v případě předškolních zařízeních je velmi citelná suma, kterou by nebyly schopny povětšinou unést. Přesto tato zařízení musí čelit nepřiměřenému nátlaku rodičů tzv. odpíračů očkování, aby jejich dítě bylo do takovéhoto zařízení přijato a to často i ve formě nejrůznějších korupčních prostředků pohybujících se na hraně či až za hranou trestních předpisů. Ve stejném postavení pak jsou organizátoři zotavovacích akcí pro děti a mládež, kterým za přijetí neočkovaného dítěte hrozí sankce až do výše 30.000,- Kč.

Sankce pro zákonné zástupce neočkovaných dětí

        Na opačné straně stojí osoby, které mají být podrobeny očkování a z nejrůznějších důvodů ho odmítají, přičemž nejčastější a nejvíce diskutovanými jsou situace, kdy očkování odmítají rodiče pro své nezletilé děti. Odpovědnost za podrobení se povinnému očkování je ve smyslu §46 odst. 4 zákona o ochraně veřejného zdraví přenesena u osob mladších 15-ti let na jejich zákonné zástupce, popřípadě pěstouny či jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče rozhodnutím soudu.

        Sankce pro zákonné zástupce dětí mladších 15-ti let stanoví §29 zákona č. 200/1990 Sb., zákon přestupcích. Sankce pro zákonné zástupce neočkovaných dětí může být udělena až do výše 10.000,- Kč, a to každému z rodičů i dětí v rodině zvlášť. I přes tyto hrozící pokuty jsou však sankce pro rodiče nepoměrně nižší, než pro lékaře a provozovatele zařízení péče o dítě mladší tří let.

        Přenesenou funkci sankce vůči rodičům pak plní i zákaz provozovatelů zařízení péče o dítě do 3 let a organizátorů zotavovacích akcí pro děti přijmout neočkované dítě do takového zařízení či na takovou akci. Tato povinnost však ze zákona má svou primární funkcí především předcházet vzniku a šíření infekčních nemocí v populaci dětí, které jsou k těmto nemocem více náchylné a tím plnit základní účel zákona o ochraně veřejného zdraví.

Střet odpovědnosti zdravotnických zařízení za proočkovanost populace a „odpíračů“ očkování

        Z popsaného systému sankcí vyčnívá otázka střetu povinnosti zdravotnického zařízení zajistit a provést očkování v souladu s platnými a účinnými předpisy a nesplnění této povinnosti v případě, že povinná osoba nebo její zákonný zástupce se tomuto očkování odmítají podrobit. Lékaři, potažmo zdravotnická zařízení, se tak dostávají do patové situace, kdy není v jejích silách provést povinné očkování těchto pacientů, neboť nedisponují téměř žádnými donucovacími prostředky. Otázkou tedy zůstává, jaký by měl být postup lékařů v případě, že se v popsané situaci chtějí vyhnout vysokým pokutám.
Zákon o ochraně veřejného zdraví v § 51 zdravotnickým zařízením ukládá poměrně rozsáhlé povinnosti hlášení příslušnému orgánu veřejného zdraví na poli očkování, včetně evidence osob, které mají kontraindikaci k očkování. Evidence osob, které odmítly očkování, však v tomto výčtu chybí, což lze v souladu s účelem zákona považovat za legislativní nedostatek. 
Zdravotnickým zařízením tedy není doposavad stanoven ani doporučen žádný postup, kterým by se odpovědnosti za neprovedení očkování plně zprostila. Zdravotnickým zařízením tedy lze pouze doporučit, aby pro splnění své povinnosti stanovené v §45 zákona o ochraně veřejného zdraví učinila všechna možná opatření, která se jim nabízí a které lze od nich očekávat pro to, aby přiměla své pacienty k dobrovolnému podstoupení očkování. Půjde především o kontaktování a zvaní pacientů na tato očkování, podrobné a důkladné poučení pacientů nebo jejich zákonných zástupců o výhodách a rizicích očkování a o účelu povinného očkování, podpis odmítnutí očkování ve zdravotnické dokumentaci a pravidelné hlášení takovýchto ošetřovaných osob u příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, kterým bude nejbližší krajská hygienická stanice a případně i příslušné správě sociálního zajištění v případě, že by zdravotnické zařízení došlo k názoru, že došlo k zanedbání péče o dítě. Ačkoliv zákon povinnost hlásit odmítnuvší pacienty zdravotnickým zařízením neukládá, lze tento postup vřele doporučit.

Závěr

        V České republice funguje výše popsaný systém již řadu let a lze konstatovat, že má ve společnosti pozitivní důsledky, přináší ale i svá rizika, jako ostatně každý jiný zásah státu do přirozených práv člověka. Polemika nad prioritou hodnot, které mají být, či nebýt povinným očkováním chráněny, či nad tím, zda povinnost obyvatelstva podrobit se povinnému očkování je již zásahem do lidských práv jedince by vydala na celou publikaci, toto hodnocení však nebylo pro tentokrát záměrem autorky.

Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.
Mgr. Zuzana Sůvová
Pardubice - Dražkovice 181, PSČ 533 33
Velké náměstí 1, PSČ 500 03, Hradec Králové
tel./fax: +420466310691
gsm:      +420 724 794 986
www.advokatijelinek.cz

Domluvte si s námi schůzku.

Naše výhody

  • Tradice, stabilita, spolehlivost
  • Sídlo respektuje soukromí
  • Vysoká parkovací kapacita
  • Velké a stabilní zázemí
  • Konferenční videohovory

Kontaktujte nás

Advokátní kancelář
JELÍNEK & Partneři s.r.o.
Dražkovice 181,
533 33 Pardubice
tel./fax: +420 466 310 691
GSM: +420 724 794 986
advokati@advokatijelinek.cz

nahoru

© Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři s.r.o.

Vytvořilo: Pixel Design | Podmínky užití | Mapa stránek

Facebook YouTube
Google Plus E-mail
PixelDesign - Tvorba webových stránek Pardubice