Ke stanovení náhrady nákladů řízení zahájených před zrušením vyhlášky č. 484/2000 Sb.

Dne 7.5.2015 uplynuly 2 roky ode dne, kdy nabyl účinnosti nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., kterým bylo rozhodnuto o zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších vyhlášek (dále jen „paušální vyhláška“).

Tímto rozhodnutím Ústavního soudu tak došlo ke zrušení paušální vyhlášky, podle které se více než 12 let stanovovala výše odměny za zastupování advokátem nebo notářem v civilním soudním řízení. Po zrušení paušální vyhlášky se tedy odměna za zastupování stanovuje podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Tento „staronový“ způsob výpočtu odměny za zastupování se uplatní nejen pro řízení zahájená po zrušení paušální vyhlášky, ale i pro řízení, která byla zahájena ještě za trvání a platnosti paušální vyhlášky.

Tento článek se zabývá otázkou, zda by se skutečně měla odměna za zastupování v občanském soudním řízení zahájeném přede dnem zrušení paušální vyhlášky stanovit podle advokátního tarifu.

V praxi se lze totiž setkat s mnoha soudními spory, které byly zahájeny např. v letech 2008 až 2012 a stále nejsou ukončeny. Všechny spory byly pochopitelně zahájeny na základě žaloby ze strany žalobce, který nepochybně před podáním žaloby zvažoval pravděpodobnost svého úspěchu nebo neúspěchu ve věci. Součástí úvah žalobce nad ekonomičností zahájení a vedení soudního sporu jsou i úvahy nad náklady s řízením spojenými, tedy jak náklady na vlastní právní zastoupení advokátem, tak případné náklady na náhradu nákladů řízení protistraně v případě vlastního neúspěchu ve věci (tedy částečné nebo úplné zamítnutí žaloby). Úvahy žalobce nad případnými náklady neúspěšné žaloby byly v době zahájení řízení ovlivněny existencí paušální vyhlášky, podle které bylo možné zjistit maximální náhradu nákladů řízení (pochopitelně vyjma cestovného a náhrady za promeškaný čas) bez ohledu na skutečný počet úkonů právní služby, které budou následně v řízení učiněny.

Pokud tedy žalobce například zvažoval v květnu roku 2008 zahájení soudního sporu o zaplacení částky 300.000,- Kč, přičemž si byl vědom např. nejisté důkazní situace, popř. skutkové složitosti sporu, součástí jeho úvah bylo i zvážení toho, že v případě neúspěchu ve věci uhradí úspěšné protistraně zastoupené advokátem na náhradě nákladů řízení částku max. 41.800,- Kč + DPH (a režijní paušály, cestovné a promeškaný čas). I tato částka případného neúspěchu, která nedosahuje ani šestiny žalované částky, mohla vést k rozhodnutí žalobce podat žalobu i přes nejistý výsledek.

Pokud však jeho spor nebyl pravomocně ukončen před 7.5.2013, tedy přede dnem zrušení paušální vyhlášky, pak se z důvodu zrušení paušální vyhlášky způsob výpočtu odměny za zastoupení diametrálně a zcela mimo jeho vůli změnil tak, že odměna za zastoupení bude stanovena podle advokátního tarifu, tedy za každý úkon právní služby ve výši 9.500,- Kč + DPH. Jestliže je tedy protistrana zastoupena od počátku řízení advokátem a proběhla již 3 ústní jednání a žalovaný se prostřednictvím svého advokáta 3x písemně vyjadřoval ve věci samé (a spor skutečně směřuje k neúspěchu žaloby), pak bude žalobci v případě zamítnutí žaloby uloženo zaplatit nikoliv jím v době zahájení řízení předpokládanou maximální částku 41.800,- Kč + DPH (a režijní paušály, cestovné a promeškaný čas) stanovenou podle paušální vyhlášky, ale podle advokátního tarifu částku za min. 7 úkonů právní služby, tedy minimálně ve výši 76.000,- Kč + DPH (a režijní paušály, cestovné a promeškaný čas). Přitom k této změně stanovení náhrady nákladů řízení došlo zcela mimo vůli žalobce v průběhu soudního řízení.

V případě, že by ve shora nastíněném příkladu skutečně došlo k zamítnutí žaloby (např. pro neunesení důkazního břemene, přičemž tohoto rizika si byl žalobce vědom už při podání žaloby), soud je povinen v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“) přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení, a to vypočtenou podle advokátního tarifu. Mám však za to, že přiznáním náhrady nákladů ve vyšší částce, než by odpovídala náhradě nákladů řízení podle paušální vyhlášky, by došlo k zásahu do legitimního očekávání žalobce co do nákladů spojených se soudním řízením, protože žalobce jak v době podání žaloby, tak po dobu 5 let vedení soudního řízení důvodně očekával, že ani případný neúspěch jeho žaloby pro něj nebude znamenat povinnost k úhradě částky vyšší, než jak vyplývala z paušální vyhlášky.

Ačkoliv byl výše zmíněn fiktivní příklad soudního sporu, v praxi existuje řada soudních sporů s větší či menší hodnotou sporu, s více či méně provedenými úkony právní služby, ale ve všech došlo zrušením paušální vyhlášky k diametrální změně stanovení náhrady nákladů řízení.

Skutečnost, že shora nastíněná úvaha není pouze teoretická, ale našla uplatnění i při rozhodování obecných soudů, dokládá rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 15.1.2015, sp.zn. 23 Co 389/2014. V jeho odůvodnění se sice konstatuje, že náklady právního zastoupení podle pravidel vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif činí celkem 97.042,- Kč, ale zároveň, že: „Řízení však bylo zahájeno v době, kdy byla uplatňována při výpočtu odměny za zastupování advokátem vyhl. č. 484/2000 Sb. Ta byla zrušena Ústavním soudem ČR s odůvodněním, že její aplikace vede k přiznávání nepřiměřeně vysokých odměn za zastoupení advokátem. V dané věci, kdy účastníci očekávali téměř po celou dobu trvání řízení před okresním soudem rozhodnutí právě dle vyhl. 484/2000 Sb., by při aplikaci této vyhlášky bylo žalovanému za řízení před okresním soudem přiznána odměna 43.780,- Kč dle § 3 vyhlášky, tedy částka zásadně nižší, než dle pravidel vyhlášky č. 177/1996 Sb. Proto odvolací soud za účelně vynaloženou odměnu za zastupování advokátem v této věci považuje částku 43.780,- Kč (bez DPH)“.

Lze tedy uzavřít, že otázka stanovení náhrady nákladů řízení v řízeních zahájených před zrušením paušální vyhlášky (tedy před 7.5.2013) je i po dvou letech nejednoznačná a aktuální, byť její aktuálnost bude pochopitelně s ukončováním starších kauz slábnout.

Mgr. Adam Hlaváč Advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři,s.r.o.